Na moderních grafických, televizních a multimediálních kartách se setkáváme s velkým množstvím různých konektorů a rozhraní. Pokud k tomu přičteme ještě rozhraní starších zařízení, jejichž výrobci se příliš nedrželi standardů a dále skutečnost, že pro jedno rozhraní se často používá více názvů, je jasné, že běžný uživatel nemá šanci se v tomto chaosu vyznat. Proto jsem se rozhodl sepsat přehled této problematiky...

Přehled rozdělím do několika kapitol.

  ·  ISA, PCI a AGP (zmínka)
  ·  digitální videosignál/komunikace (AMC, VFC, VIP, SLI)
  ·  analogový videosignál (c.VHS, S-VHS, YUV/YPbPr, SCART atd.)
  ·  D-Sub, DVI
  ·  konektory pro analogový i digitální zvukový signál
  ·  a stručně konektory tunerů



ISA, PCI a AGP

    Tuto kapitolku uvádím jen proto, abych se zmínil o kompatibilitě portu AGP (dopl.: plánuji samostatný přehled kompatibility AGP slotů/konektorů). Zatímco mnohé nové grafické karty je možné použít i se základní deskou osazenou konektorem AGP 2x (1.0), do nové desky (s podporou AGP 8x / 3.0) starou grafickou kartu nedostanete. Je to celkem smutné, protože stále dost lidí používá (dnes již trochu obstarožní, ale stále funkční) komba jako jsou např. All-in-Wonder PRO či All-in-Wonder 128. Problém je následující. AGP slot není fyzicky stejný. Slot AGP 1.0 (2x) měl cca v 1/3 výstupek ("key"). Tomu odpovídal zářez v konektoru karty. Jenže po čase došlo na přechod z voltáže 3.3V na 1.5V a s příchodem AGP 3.0 (4x/8x) přestala být voltáž 3.3V podporována. Aby tedy nemohly být použity karty pro 3.3V, byl výstupek ("key") přesunut do cca 2/3 slotu. To je poměrně škoda, protože uživatelé, kteří nepotřebují vysoký grafický výkon (a využívají grafickou kartu jako capture device (videorekordér) a k přehrávání videa) a chtějí pouze nové CPU (s čímž souvisí i koupě desky) jsou nuceni koupit i novou grafickou kartu, protože stará se stává nepoužitelnou.

    Dnes můžeme pouze doufat, že přicházející PCI express bude co se týče kompatibility lepší a snad se udrží déle, než AGP. Zatím to s ním vypadá celkem dobře. Původní návrhy této sběrnice sice hovořily o kompatibilitě s dnešní PCI, ale záhy byla tato kompatiblita specifikována jen jako softwarová. Což je také škoda.



AMC, VFC, VIP a další

    Jsou všechno téměř zapomenutá rozhraní, která můžeme najít na starých kartách. AMC, VFC a VIP jsou všechna rozhraní pro přenos digitálních dat (obvykle obrazových) mezi grafickou kartou a nějakým jiným zařízením, popř. ke komunikaci mezi nimi. To "jiné zařízení" byla nejčastěji TV-karta, DVD dekodér, MPEG dekodér/enkodér či separovaný 2D či 3D akcelerátor a další, často velice specifické karty. Jak tyto porty poznáte? Vypadají velmi podobně jako konektor na ATA harddisku či disketové mechanice, mohou mít ale jiný počet pinů. Piny jsou vždy ve dvou řadách.

VFC
    Tato zkratka vznikla z názvu VESA Feature Connector, ale je možné se setkat i s pojmenováním VGA Feature Connector či Video Feature Connector. Skládá se z 13 párů pinů, jeden (někdy) není zapojen a slouží jako klíč (aby nemohlo dojít k otočení kabelu). (Chcete-li obrázek, podívejte se na obrázek VIP; obě vypadají stejně). Rozhraní bylo vyvinuto z důvodu nedostatečné přenosové rychlosti ISA, která nestačila pro přenos digitálního obrazu ve vyšších rozlišeních. VFC je nejrozšířenější rozhraní, které se používalo k přímému přenosu dat z grafického jádra. Toto rozhraní (při dodržení VESA standardu) totiž sloužilo pouze k přenosu digitálních dat z grafického jádra. Samozřejmě zařízení, ke kterému se připojoval druhý konec VFC bylo schopno data naopak pouze přijímat. VFC se používal např. pro propojení s některými TV-kartami (grafická karta odeslala zpracovaný obraz, ve kterém byla vymezena prázdná plocha pro TV-obraz; ten byl po VFC odeslán TV-kartě, která do určené plochy vložila TV-obraz.). Další využití bylo např. pro připojení grafického 2D akcelerátoru ATi 8514-Ultra (dále viz samostatná kapitolka "VESA pass-through"). Port VFC najdete na téměř všech starších grafických adaptérech (cca 1993-1999). Problémem může být fakt, že VFC je k nerozeznání od VIP, přesné určení by mělo být v příručce ke kartě, či na webu výrobce (VFC konektoru by měl chybět jeden pin, ale ne všichni výrobci se standardu drželi). ATi toto rozhraní podporovala, pouze však na sérii VGA Wonder a poté na Mach64 CT, GT a GX. Tím ale podpora ATi nekončí, VFC je podporováno dále, ale v podobě poněkud univerzálnějšího…



AMC
    Neboli ATi Multimedia Channel. Skládá se z 20ti párů pinů, 3 nejsou zapojeny a slouží jako klíč. Byl vyvinut společností ATi Technologies Inc. jako rozšíření standardu VFC se kterým je částečně kompatibilní. Tzn., že na grafickou kartu s AMC můžete připojit i jakékoli zařízení s VFC. Opačná situace možná není, neboť AMC zařízení může vyžadovat komunikaci po drahách (a ve směru), kterým(i) VFC nedisponuje. výhoda AMC spočívá ve vylepšení pro obousměrnou komunikaci mezi oběma zařízeními. Tudíž ATi úplně odvrhla sběrnici ISA jako datový port a používala ho jen pro napájení. Port AMC najdete na VGA s jádrem Mach64VT(1/2/4), Rage, Rage II(+/c), Rage (LT) PRO, Rage XL. Také ho obsahovaly rané revize karty Rage Fury (TV-out) s jádrem Rage 128 VR (ale jen Rage Fury; ostatní karty s tímto jádrem již ne). AMC je možné najít i na ranných revizích AIW 128 16MB (Rage 128 GL)- na 32MB verzi už ale ne, tu totiž obstarává Rage Theater a kombinace Rage Theater a AMC nebyla nikdy použita, přestože při návrhu čipu bylo s podporou AMC počítáno a RT ji skutečně obsahuje). Potřebujete-li nějaké AMC zařízení připojit a jmenované grafické karty se Vám zdají příliš zastaralé, nezoufejte, je tu ještě…



VIP
    Jinak též zvaný Video Input Port, kříženec VFC a AMC. Z VFC si bere fyzické parametry (počet pinů) a z AMC schopnosti. Bez problému by k němu mělo jít připojit jakékoli VFC zařízení. To by ale nebylo nic zvláštního. Zajímavější je možnost připojení AMC zařízení, jako jsou staré známé ATi TV-tunery. Problém je, že je k tomu zapotřebí speciální kabel. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, podrobný návod na sestrojení či obchod, kde by se jmenovaná relikvie dala koupit jsem nenašel. Pokud přecejen víte o návodu či obchodu, určitě mi napište. Teď ale zpět k Video Portu. Jeho rozšíření je poněkud chudší, ale zajímavější. Oficiálně je použit na kartách Xpert 99, Xpert 128 (jádro Rage 128 VR) a Rage Magnum (jádro Rage 128 GL). Bohužel ani jeden ze zmíněných nedisponuje TV-outem a navíc VIP konektor v některých revizích těchto karet chybí. Zajímavěji se jeví neoficiální podpora na některých AIW 128 (opět bez PRO), nebo na prvních revizích Radeon VIVO či DDR. Např. Radeon 7200 již konektor nemá, pozice pro něj je neosazená. Podstatně více mě ale zarazil obrázek prototypu AIW Radeonu 8500, který port též obsahoval!!! Je škoda, že rozhraní není dále podporováno, obzvlášť když je grafické jádro tohoto typu komunikace po data-portu schopno (všechny Radeony podporují vstup digitálního videa).



VMI
    Na 3Dfx Voodoo Rush a Voodoo Banshee je možné vedle VIP portu nalézt 40-pinový konektor (female, 2*20 otvorů). Jedná se o tzv. VMI (Video Module Interface, můžete se setkat i s termínem mediaport) a myslím, že bych ho mohl nazvat "AMC od 3Dfx". Nikoli kvůli kompatibilitě, ale kvůli použitelnosti. Společně s VIP umožňují připojení přídavných multimediálních video-zařízení v podobě malých zasouvacích modulů (pokud netušíte, o čem je řeč, tak si stačí vzpomenout na TV-karty MediaForte, 3DeMon či MiroVideo, které lze obdobně "upgradenout" nasunutím modulů pro stereo-zvuk či teletext; to jenom pro přiblížení situace). VIP, jak víte, je určen pro přenos digitálního obrazu do grafického čipu. VMI je určen pro přenos komprimovaného(!) digitálního obrazu (ve formátu MPEG) z grafické karty. Kromě toho samozřejmě vede napájení a další datová rozhraní. Konkrétně: Na konektory VIP s VMI bylo možné "nasunout" malé PCB s hardwarovým MPEG dekodérem. Komprimované video v podobě MPEG projde grafickou kartou skrz VMI do dekodéru a odtud již jako nekomprimovaný digitální obraz jde po VIP zpět do karty a do grafického jádra. Jiná byla situace po připojení PCB s obvodem Philips SAA7110. Možná Vám název obvodu připomíná Philips 7130 či 7134. SAA7110 je jejich předchůdcem (video ADC). Po jeho připojení ke kartě bylo možné používat "video-in" pro kameru, nebo pro připojení videorekordéru. Rozhraní VMI se jeví jako velice zajímavé. Pokud byste měli zájem o podrobnosti, můžete si uložit tento PDF dokument, ve kterém je i podrobný popis jednotlivých pinů tohoto konektoru (konkrétně na kartě Rush).

    Rozhraní VMI používali i jiní výrobci, ale používali často jiné zapojení i počet pinů. VMI je tedy spíš souhrnné označení pro typ portu, než specifikace.



Spojení AMC s ATi VIP
    Tady bych si dovolil malou odbočku. Po vydání článku o ATi TV ISA mi chodily maily od lidí, kteří tuto relikvii, též mají (či dokonce používají) a někteří se mě ptali, k jaké nejlepší kartě ji mohou připojit či jak. Neměl jsem v tom ani z poloviny takový přehled, jaký bych si představoval a ani ze čtvrtiny takový, jaký čekali čtenáři. Takže jsem vše zjistil a zde předkládám. Typy karet s AMC a VIP jsem již jmenoval. Větší problém je samotné propojení, protože existují celkem 3 typy kabelů pro připojení těchto TV-tunerů. Zde jsou všechny 3 možnosti, jak tunery připojit:

1. AMC grafika (Mach64VT, Rage/II/LT/PRO/XL - prostě cokoli s 64bit. sběrnicí a AMC)
    Bezproblémový způsob. Použijte kabel dodaný s ATi TV. (40 (2*20)pinů, podobný jako k HDD, dráty v kabelu nejsou překřížené.)

2. AMC grafika (pouze Rage 128 (Rage Fury) )
    Trochu horší způsob. NEpoužívejte kabel dodaný s ATi TV, nedošlo by sice k poškození, ale nepoběží korektně zvuk. Použijte 26 pinový (2*13) AMC kabel dodaný s Vaší grafickou kartou (Rage 128/Fury). Zapojte ho jen k té části konektoru, která je označená jako VFC. Pokud na Vaší kartě není vyznačeno, která část konektoru je VFC, pak se podívejte na obrázek. Je to ta část označená kratším bílým pruhem. Kabel připojte tak, aby červený pruh (kterým je označen jeden okraj kabelu, podobně jako u IDE) byl na okraji konektoru, který jsem na obrázku označil červeně. Stejným způsobem připojte druhý konec kabelu ke grafické kartě s AMC konektorem. Pro lepší orientaci v obrázku jsem chybějící piny starého konektoru AMC označil šedě. Upozornění: Na prvních kabelech, které byly dodávány s Rage 128 je chybné značení; je zde napsáno: CONNECT TO VIP CONNECTOR… namísto CONNECT TO AMC CONNECTOR. Vůbec si toho nevšímejte a zapojujte dle návodu. Pokud k Vaší Rage 128 nebyl vůbec speciální AMC kabel dodán a přesto AMC konektor podporuje, můžete se ho pokusit vyrobit. Způsobů je hned několik, uvedu dva, možná Vás napadnou lepší.

a) Vzít 34 pinový kabel k disketovce, nechat část, kde jsou konektory vzdálené cca 20 cm a zbytek uříznout (hned za konektorem). Protože je trochu širší, než potřebujeme, zapojíme ho tak, že nepotřebná část bude nevyužitá a bude mimo AMC port (bude přečnívat přes červeně označený okraj portu - viz stále tentýž obrázek). Pokud ale jedna z Vašich karet toto zapojení neumožňuje (těsně u portu je součástka, která zapojení zabraňuje), pak zkuste postup:

b) Vzít kabel k disku ATA 33/66 (všechny otvory v konektorech jsou volné - nezaslepené, kabel má 40 drátů) a ponechat část, kde jsou konektory vzdálené tak 20cm a zbytek odříznout. Vytvořili jste starý AMC kabel. Na nový AMC ho změníte tak, že přeříznete 14 drátů (počítáno od toho kraje kabelu, který není barevně označen). Ideální je dráty uříznout hned u každého z konektorů a úplně odstranit. Tímto už můžete snadno obě zařízení propojit (opět tak, aby barevně označené kraje byly na stejném okraji konektoru, který jsem v obrázku označil červeně).

3. VIP grafika (Rage 128 (Xpert 128 a 2000, Rage Magnum))
    Nejhorší způsob. NEpoužívejte ani starý, ani nový AMC. Je zapotřebí speciální redukční kabel z AMC na VIP. Oba konektory jsou stejné jako u VFC či VIP (2*13 pinů) a k tomu opět 26 drátů. Některé jsou ale překřížené a odpojené. Pokud tuto redukci nemáte, můžete si jí vytvořit. Pro 100% návod nemám dostatek kvalitních zdrojů, takže následující údaje berte s rezervou: (počítáno od nebarevného okraje kabelu) 1.a 3. a 5-13 a 15-26 drát jsou ponechány beze změny. 2. vodič vedoucí z VIP je překřížen a do AMC vstupuje jako 14.; 4. vodič je úplně přerušen a je nahrazen vodičem, který z VIP vede jako 14. Zní to trochu složitě, raději se podívejte na obrázky. Při zapojování tohoto kabelu do AMC nezapomeňte, aby červený pruh na kabelu byl na okraji konektoru, který jsem v obrázku AMC portu vyznačil červeně. Do VIP na grafické kartě zapojte kabel tak, aby červený okraj byl orientován směrem ke kovovému čelu grafické karty.

Zapojení redukce AMC-VIP si nemohu ověřit, berte to s rezervou. Pokud máte možnost to porovnat podle vlastního kabelu, tak mi dejte vědět, zda je to skutečně tak, nebo mi pošlete fotku originálního redukčního kabelu z digitálu/scanneru.

V závěru článku uvádím odkazy na stránky ATi, kde jsou další informace o těchto kabelech.



VESA pass-through
     Další konektor, fyzicky identický s VFC (2*13 pinů). Na rozdíl od VFC disponuje schopností přijímat data z jiné karty (připojené k němu přes VFC), která může grafická karta (s VESA pass-through) upravit a odeslat dál (dalšímu zařízení s VFC). Asi to zní trochu složitě. Jediné využití, na které jsem narazil bylo na grafickém 2D akcelerátoru ATi 8514-Ultra (1990, jádro ATi Mach 8). Ten totiž potřeboval VGA kompatibilní grafickou kartu (něco na způsob pozdějších 3D akcelerátorů 3Dfx Voodoo 1 a 2), se kterou se propojoval přes VFC. Aby bylo možné připojit VFC TV-kartu, byl konektor na 8514-Ultra průchozí (ne tedy konečný) a kabel mohl pokračovat k finálnímu zařízení (v tomto případě VFC TV-kartě). Karet založených na jádře Mach 8 bylo více, ale ty už používaly vlastní VGA adaptér (ATi 28800, tj. VGA Wonder 2) a nepotřebovaly toto šílené propojení. Kartu 8514-Ultra poznáte snadno, byla sice vyráběna pro více sběrnic (ISA, i pro dávno zapomenutý Microchannel), ale na jejím PCB najdete pouze čip označený 38800 (tj. Mach 8), tzn. že nikdy není přítomen i 28800 (VGA Wonder 2, jako VGA); jako v případě zmíněných kombo verzí (Mach 8 + VGA Wonder 2).



EFC
     Docela by mě zajímalo, jestli se někdo z vás (čtenářů) s tímhle rozhraním vůbec setkal (jestli ano, můžete mi napsat :-). Pro ostatní (možná pro všechny): Jedná se o předchůdce VFC a plným názvem se jmenuje EGA Feature Connector. Skládal se z 32pinů, časově spadá někam do poloviny 80. let, takže už dávno není k vidění ani v bazarech. (Do hlubší historie interních konektorů grafických adaptérů jsem se z pochopitelných důvodů už ani proniknout nesnažil; navíc, první grafické karty pocházejí právě z této doby, takže nic staršího už asi ani není.)

SLI
     Trochu jinam spadá SLI. Tato zkratka má 2 významy. Ten první je Scan-Line Interleaving a označuje technologii 3Dfx a ten druhý znamená Scan-Line Interface, což je název samotného konektoru. Přidám i trochu historie. Když společnost 3Dfx vytvořila svůj druhý přídavný 3D akcelerátor VooDoo2 (PCI), chtěla mít jistotu, že dokud nevydá další verzi, bude stále "on top" (konkurence nebude mít výkonnější řešení), a proto použila vlastní technologii Scan-Line Interleaving, která umožňuje použít 2 akcelerátory Voodoo 2 v jednom počítači, propojit je interním kabelem. Toto drahé megakombo pak fungovalo tím způsobem, že první karta počítala liché řádky a druhá sudé. Propojovací kabel přitom sloužil ke komunikaci mezi oběma kartami, synchronizaci a sdílení dat. Propojovací kabel má konektory totožné jako kabel k 3,5 disketové mechanice, skládá se z 34 vodičů, z nichž prostřední čtveřice je překřížená. (kabel je podélně naříznutý mezi 15/16 a mezi 19/20 vodičem a vzniklá čtveřice je překroucena o 180°, což znamená, že jsou prohozeny vodiče 16. s 19. a také 17. s 18.) Konektor na kartě je složen ze 17 párů pinů a je stejný jako konektor na disketové mechanice. Pro úplnost vzpomenu, že toto rozhraní bylo novinkou koncem roku 1997.



Rozhraní pro analogové video

Kompozitní videosignál (composite), VHS, video-konektor RCA
     Značen žlutě. Využívá rozhraní v podobě konektoru cinch, jako kabel se používá nejčastěji tenký koaxiál, nebo stíněné lanko. Zapojení je jednoduché. Středem je veden samotný videosignál, stínění slouží jako zem (GND). Z toho vyplývá spousta výhod:

  +  nízká cena
  +  pro video stačí jeden kabel
  +  kabely lze snadno vyrobit doma
  +  protože jsou tenké, lze s nimi snadno manipulovat
  -  jen obrazový signál
  -  nízká kvalita obrazu

Horší kvalita je způsobena tím, že celá barevná i jasová složka jsou smixovány a vedeny jedním vodičem. Pokud je pro Vás prioritou kvalita obrazu, zkuste raději…



S-VHS, Super VHS, Supervideo
     Konektor má podobu mini-DIN, ale bývají problémy s kompatibilitou. Spousta výrobců si parametry tohoto rozhraní upravuje "k obrazu svému". Pokud konektor vede pouze S-video signál, stačí mu 3 piny (obvykle je přidán i 4.). Můžeme se ale setkat i s konektorem, který používá celkem 9 pinů. Předem chci upozornit, že všechny následující obrázky jsou znázorněním zapojení "zásuvky" (female) a nemohu zaručit jejich univerzálnost, protože každý výrobce si zapojení konektoru může upravit po svém. Zapojení úplného S-VHS:



  1.  signál kompozitního videa
  2.  zem kompozitního videa (GND)
  3.  zem S-VHS (GND) (někdy jen zem jasu)
  4.  signál S-VHS Y (luminance = jas)
  5.  signál S-VHS C (chrominance = barva)
  6.  zem audio (někdy jako zem barvy)
  7.  signál audio-right (pravý kanál zvuku)
  8.  signál audio-left (levý kanál zvuku)
  9.  napájení 12V

Aby nedošlo k omylu (opačnému zapojení), jsou piny (zde označené 3,9,7) poněkud blíže, než ostatní.

Dále se můžete podívat na ukázku pár "hybridů" S-VHS:



Obdélníčky v  obrázku A a C znamenají otvor, který není nijak zapojený a slouží jen pro zvýšení kompatibility (je možno zapojit konektor, který má v daném místě piny, záslepku či nic)

  +  kvalita obrazu
  +  možnost použít redukci na kompozit (většinou)
  +  možnost použít jeden kabel pro vedení obrazu i zvuku (většinou)
  -  vysoká cena kabelů
  -  s kabely se špatně manipuluje (jsou "tlusté")
  -  může dojít k nekompatibilitě mezi různými typy konektorů

Jak jste si jistě všimli, signál S-VHS má oddělnou barevnou složku od jasové, což je příčinou vyšší kvality obrazu. Pokud by Vám však ani taková kvalita nestačila, nezbývá než zkusit…

Diferenční videosignál YUV
     Je nepříliš rozšířeným kvalitním standardem pro distribuci videa. Signál je veden třemi oddělenými vodiči, přičemž každý má vlastní stínění a je zakončen konektorem cinch. Můžete se setkat s různými názvy, např. videosignál YPbPr, diferenční videosignál YUV, ATi ho nazývá HDTV, ale nejčastější bude asi název component video (komponentní videosignál). S tímto rozhraním se můžeme setkat na nejdražších televizorech (podporují ho vlastně všechny barevné televizory, je to nativní formát barevného vysílání - ale jen drahé TV pro něj mají vstup), DVD přehrávačích, projektorech a také na některých novějších grafických kartách (přes redukci z D-Sub či DVI-I). Konektory jsou označené červeně, modře a zeleně. Tímto systémem je možné dosáhnout nejlepší obrazové kvality ze všech zmíněných. Trochu problém je značení. Přestože signál nese jas a dvě barvy, je značen zeleno-modro-červeně, takže krásně evokuje RGB, se kterým ale nemá nic společného. Nezbývá, než poděkovat tomu, kdo tento chaos vytvořil. Děkujeme.

  +  nejvyšší dostupná kvalita obrazu
  +  tenké kabely
  -  špatná dostupnost
  -  (zatím) nižší rozšířenost
  -  3 kabely
  -  jen obrazový signál

RGB
     Se obvykle v domácím prostředí nepoužívá. I když tento signál používají běžné CRT monitory (pro laiky: to jsou ty protáhlé dozadu :-), s jeho standardním rozhraním se příliš často nesetkáte. Někdy se může plést s YUV, ten ale nese jas a dvě barvy. RGB nese 3 barvy a to červenou, zelenou a modrou. (pro zajímavost: barevný TV-signál měl být původně modulován do RGB spektra; protože by ale černo-bílé televizory byly odepsány (zvládaly jen jasovou složku "Y"), byla nakonec vytvořena norma YUV, která se pro TV používá dodnes)

Euro AV
     Nebo-li scart. Tento velký černý konektor, přítomný na téměř každé televizi, kombinuje všechny 3 zmíněné videosignály a k tomu ještě stereofonní zvuk. V počítači ho nenajdete, ale občas je nutné použít redukci z nějakého ze zmíněných rozhraní právě na scart. Na kabelech scart rozhodně nešetřete. Kupujte takové, aby měly všechny vodiče jak samostatné, tak i společné stínění.

  +  rozšířenost
  +  kompatibilita
  +  množství redukcí
  +  včetně zvukového signálu
  -  nelze předvídat kvalitu obrazu, neboť nelze určit,
     jaký ze zmíněných signálů připojené zařízení použije
     (kvalitnější zařízemí výběr umožňují)
  -  velký konektor
  -  velmi drahé kabely
  -  neforemné kabely



D-Sub a DVI

    Konektor D-Sub asi popisovat nemusím, používá se velmi dlouho. Obraz je přenášen analogově (RGB), ale rozhraní umožňuje i datovou komunikaci mezi zobrazovacím adaptérem a jednotkou. Označen by měl být modře, ale dříve se používala i černá barva. Vhodnou redukcí lze získat signály jako S-VHS, kompozitní i komponentní (pokud to karta podporuje).

Perspektivnější je digitální rozhraní DVI. Značené bývá bíle. Typ DVI-I umožňuje použití velkého množství redukcí, takže pokud chcete používat redukci na D-Sub, ověřte si před nákupem grafické karty, zda je rozhraní skutečně typu "I". Některé nové grafické karty umožňují i použití redukce na komponent.

Ještě se vrátím k vykopávkám a zmíním 9-pinový externí konektor některých grafických karet, které vyšly do konce druhé třetiny devadesátých let minulého století. Je to předchůdce DVI a slouží (sloužil) k přenosu digitálního obrazu. Dnes už jen připadne otázka: "Co do něj?"

Podobně by ještě mohl přijít v úvahu jiný 9-pinový konektor, který je k vidění na kartách vyrobených před rokem 1988, obvykle pro ISA sběrnici. Je starší verze konektoru D-Sub pro připojení analogového zobrazovacího zařízení. Po roce 1988 už se většinou používal 15-pinový D-Sub takový, jaký známe dnes.



Zvuk

Interní konektory

    Některé karty (televizní, kombinované, ale i grafické) podporují interní připojení ke zvukovce (analogové). To je provedeno čtyřmi vodiči se společnou izolací. Konektory jsou dvojího typu a každý má jiné zapojení (viz obrázek). Počet vodičů je ale stejný. Tento konektor bývá označen jako internal audio-line, CD audio, AUX, atp.

Externí analogové konektory
Pro připojení externích audio-zařízení se používají 2 typy konektorů. Stereo jack 3,5mm, nebo 2x cinch. Za profesionálnější řešení jsou považovány konektory cinch. Vodič signálu je totiž stíněn i v konektoru a konektory těsněji dosedají (mají lepší kontakt). V praxi jsou rozšířenější 3,5mm jacky, protože konektor zabere jen třetinu místa toho, co by zabraly dva cinche. Zapojení stereo jacku je na obrázku (1 zem; 2 pravý kanál; 3 levý kanál). Zapojení audio-konektorů cinch je velmi jednoduché, vysvětlím bez obrázku: Zvukový signál se připojuje na střed (jádro) a zem na stínění.

Externí digitální konektory
     Protože jsou analogové zvukové kabely často poměrně dlouhé, chytají se na jejich stínění vysokofrekvenční šumy a indukuje se na nich napětí (vůči zemi či jádru). Toto napětí může způsobovat jak šumy ve zvuku, tak brum. Pokud jsou propojena dvě (či více) zařízení, která nejsou napájena ze stejného zdroje, pak také mohou být určité rozdíly mezi "zemí" obou zařízení (elektrické napětí); při spojení těchto zařízení pak dojde k uzavření obvodu a po stínění kabelu protéká proud, někdy i velmi vysoký. (To platí i pro analogové video-kabely.) Tento proud působí brum ve zvuku, který se velmi těžko odstraňuje. Pro distribuci zvuku ve vyšší kvalitě (bez rušení) byl vyvinut SPDIF (Sony & Philips Digital Interface), který podporuje přenos digitálního zvuku v šesti kanálech (5.1). Existuje ve dvou variantách. Tou první je koaxiální SPDIF (s konektory cinch) a značený je oranžově. Zvuk je tedy samozřejmě bez šumů, ale stále zůstává to vodivé propojení spotřebičů (které se může projevovat brumem). To řeší druhá varianta digitálního rozhraní a tou je optické SPDIF. Zvuk je přetransformován na světlo (dioda) a to je vedeno optickým kabelem. Konektory jsou černé a zdířky jsou zhruba čtverhrané a překryté černou záslepkou. Optické SPDIF je nejkvalitnější domácí audio-rozhraní.



Tunery

     Na tunerech bývá instalován standardní konektor. Při bližším prohlédnutí je možné si všimnout, že na většině tunerů je konektor cinch a do něj je zasunut anténní konektor. To přivádí některé méně zkušené uživatele na myšlenku, že pomocí této "redukce" mohou připojit anténní kabel rovnou ke konektoru video-kompozit atp., COŽ JE VELKÁ CHYBA. Anténní signály jsou vysokofrekvenční, kdežto ostatní analogové signály jsou nízkofrekvenční. Jsou tedy vzájemně totálně nekompatibilní a podobným zapojením dojde pouze ke zničení přístroje (TV/grafické karty, počítače…).

    Některé jiné země (např. Amerika) nepoužívají stejné konektory jako my (zasunovací), ale šroubovací. Občas je i u nás k vidění karta s podobným konektorem, k němuž je dodán mezikus (redukce) na náš klasický konektor. Před koupí takové karty se ujistěte, zda je opravdu schopna přijímat náš signál (PAL D/K a PAL B/G), protože se už nejednou stalo, že neznalí dodavatelé k nám navezli karty stavěné na jiné normy (tzn. téměř nepoužitelné).



Ostatní externí rozhraní

     Ne všechna rozhraní (a jejich konektory) se mi podařilo rozdělit do předchozích skupin. Pokud budu postupovat proti proudu času, tak jako první zmíním konektory pro dálková ovládání. Leckeré TV-karty a kombinovaná řešení (mimo ATi) obsahují konektor pro 3,5 jack, popř. pro mini-jack. Slouží k připojení infračerveného čidla dálkového ovládače. Zdá se, že (díkybohu) toto rozhraní vymizí - řada výrobců pomalu, ale jistě přechází k alternativě pro USB.

Na starších grafických kartách můžeme najít dokonce i gameport (Diamond Edge 3D s jádrem NV1, nebo ještě starší karty od Matroxu).

Půjdeme-li ještě dále do minulosti, můžeme narazit na neobvyklý 6-pinový konektor pro připojení světelného pera (light-pen). Toto "polohovací" zařízení bylo postupem času nahrazeno dnešní myší.



Závěr

     Jistě jste si všimli, že pro cca 1/2 všech dnešních typů signálů se používá koaxiální kabel zakončený konektorem cinch. Aby se podle zdířky dalo poznat, o jaký typ signálu jde, má být označena specifickou barvou. Barvy si můžete prohlédnout v přehledu. (pozn. audio right a component Pr mají oba červenou barvu, někteří výrobci ale pro component Pr používají tmavší odstín, rozhodně to ale není pravidlo, jsou i opačné případy).



    Tím jsem myslím vyčerpal škálu všech konektorů, na které je možné na grafických, televizních a kombinovaných kartách narazit. Ještě chci upozornit, že někteří výrobci nepoužívají standardní zapojení, jaká jsem uvedl v nákresech. Pokud se výrobce nedrží standardu, měl by mít popis konektoru uveden v dokumentaci. A připomínám, že výroba kabelů podle zmíněných návodů a obrázků je pouze na vlastní nebezpečí.

    Ještě bych doporučil: Vždy kupujte (či vyrábějte) kabely jen tak dlouhé, jak potřebujete; nekupujte zbytečně delší, snižovalo by to kvalitu signálu. Rozhodně ale nesmějí být kabely napnuté, to snižuje jejich životnost i životnost konektorů. Pokud jde o kabel, který vede více druhů signálů (skládá se z více vodičů), kupujte takový, aby měl jednotlivé vodiče vzájemně stíněné.



Pár odkazů:

http://www.ati.com/support/infobase/3386vip.html

    -  jak připojit ATi TV (ISA/FM/PCI) k Rage 128 přes redukci AMC-VIP


http://www.ati.com/support/infobase/3386amc.html

    -  jak připojit ATi TV (ISA/FM/PCI) k Rage 128 speciálním AMC kabelem


http://www.ati.com/support/identify/productname.html

    -  abecední seznam produktů ATi, odkazy na informace o rozhraních, kompatibilitě atp.


http://www.ati.com/support/connectors/aiw9800pro/cableredAVout.html

    -  pro zajímavost jedna redukce z S-VHS na SPDIF a component (jak to funguje se mě ale neptejte :-)




Doufám, že jsem nezapomněl na nic, co by mohlo ve článku chybět. Pokud byste měli nějaký dotaz či připomínku, můžete se mi ozvat na mail